Have dreams, will travel - 2. kapitola /rozhodnutí/

1. září 2009 v 16:54 | Lucka |  Have dreams, will travel - moje povídka
Tak, chtěla bych poděkovat za pochvalu od Ajky - Ajko jsem moc ráda že se ti příběh líbí, ale na spisovatelku asi nemám. Každopádně moc moc děkuju. No a zde je další část příběhu.


Ben si zřejmě si myslel že to s Cassie nevydrží, to byla však obrovská chyba. Druhý den když se vracel ze školy, říkal si právě že by si slovo "jsem unavený" měl zapsat do svého slovníku, matka by si ho pak možná přestala všímat úplně.
Jeho otec právě opravoval okna a pomlácenou stříšku z jejich zahradního domku, když si Ben uvědomil že je čas oběda. Rozhodl se tedy Cassie udělat oběd a doufal že bude mít lepší náladu. Na talíř jí poskládal nějaké brambory - ( které předtím jeho matka upravila ) a kus právě opečeného hovězího masa, a říkal si že je to prvně kdy si povídá s holkou o věcech které snad ani vlastní mámě neřekl. Vše vzal na podnos, a vydal se ho odnést Cassie.
Cassie se však zdála být úplně jiná, jako by ji někdo vyměnil. S Benem si povídali o všem možném, to co je právě napadlo, nebo vytahovali své nejrůznější vzpomínky. Ben se nasmál tak jako nikdy v životě a zjistil, že to co tvrdil o Cassie, bylo nesprávné. Aspoň v jedné věci měla jeho matka pravdu, "první dojem není vždycky správný Bene, na to pamatuj." Avšak nic dalšího co by si měl pamatovat mu bohužel neřekla…

…stmívalo se …na silnici, mokré, kluzké po dešti,
právě projíždělo jakési auto, a zevnitř se ozýval
dívčí křik … náhle prudce zabrzdilo a dostalo smyk …

Cassie se prudce posadila na posteli, po tváři jí stékal pot, chvíli ji trvalo než si uvědomila že to byl jen sen. Oddechla si a položila hlavu na měkký polštář z kterého hned nato zase vyskočila. Ben ležel vedle ní. Slyšel z pokoje tlumené výkřiky, tak se tam šel pro jistotu podívat a už tam zůstal. Pohnul se a řekl "pozoruju tě delší dobu, něco se ti zdálo." Cassie se tedy posadila, sáhla na noční stolek pro skleničku s vodou a napila se. Když si několikrát lokla, položila ji zpět. "Měl by ses vrátit do své postele." Odvětila. Ben na ní jakou dobu koukal, ale nic neříkal. Do své postele se nevrátil. Zůstal ležet tam kde byl. Pokoj zahalila tma, a obě děti usnuly.

Hodiny odbíjely šestou hodinu ranní, Cassie seděla na židli, přestrojená a učesaná. Ben měl ještě půlnoc. Právě něco breptal ze sna, ale Cassie ho probudila. "Není dobré že jsi tu se mnou...., ty si to nemyslíš?" vystřelila otázku. "Cože?" zeptal se čerstvě vzbuzený Ben a protíral si oči. "Máš mě rád, já to vím, je to pořádku, mám tě ráda taky protože mi pomáháš, ale jak jsem ti říkala, já nechci zpátky k mým rodičům, nejeví o mě žádný zájem." Mluvila šílenou rychlostí a Ben sotva ( ještě v polospánku ) stíhal vnímat dívčina slova. "Nejradši by na mě úplně zapomněli." Dokončila, a dodala.:. "dobře?" a mávla mu rukou před očima "Ne" odpověděl pohotově Ben. "Taky tě mám rád." Usmál se, ale ve tmě která se stále ještě naplňovala pokoj to nebylo vidět. "fajn" odpověděla, slezla ze židle a začala přelézat svou postel, aby si sedla vedle Bena. "Něco bych ti chtěla říct, říct něco, kvůli čemu musím odejít." Postel pozvolna zavrzala, jak si Cassie sedla. "Odejít?" zeptal se nechápavě Ben. Cassie se dvakrát zhluboka nadechla. "Podívej" začala "lidé, kteří jsou tady, mě nemají rádi." Než však stačila říct něco dalšího Ben ji skočil do řeči. "Moji rodiče?" Cassie se zatvářila tak jako když jí dělá hrozné potíže neprotočit oči v sloup, a pokračovala.: "Tak dobrá, řeknu ti to tak jak si to myslím já : jsme definitivně v háji, a oba dva, ani jeden nemá rodiče kteří by o něj jevili vyšší zájem …- Ben ji opět přerušil.: "A co s tím chceš dělat, půjdeme hledat lepší?" Cassie se lehce pousmála a pronesla.: "Přesně to jsem ti chtěla celou tu dobu říct, pochopím když se ti nebude chtít, ale měl bys přemýšlet rychle, je skoro sedm hodin …já jsem skoro v pořádku, bolí mě jen ta pitomá ruka a naražený bok." Ben nevěděl co m á říct, dával si načas když konečně odpověděl.: "Nevím jestli by jsme měli odejít." Cassie však měla připravenou odpověď.: "půjdeme za mou tetičkou a strýčkem, měli bychom to zvládnout." "Podívej Bene, v mém i tvém životě se stalo spoustu věcí, které se dětem ani dít nemají, a nepředstírej že se nic nestalo." Během řeči ho uchopila svou zdravou rukou za jeho, a dál povídala.: "ani se od tebe moc neliším, máme hodně společného, a to nepopřeš." Ben byl zaražený a musel přiznat, že všechno co tady Cassie říká, je pravda. "Tobě se tady snad líbí?" pokračovala. "Jo…žiji tady od svého narození … a …"- Cassie bylo jasné, že se Ben ztrácí v tom co říká, a ani to není pravda. "O.K., zůstaň tedy tady, a já půjdu sama, zbytečně jsem tady s tebou ztrácela čas." Lehla si a mlčela. Ben skoro cítil jak se mu napínají mozkové závity. Přemýšlel co by se stalo kdyby Cassie odešla, byla to jediná osoba s kterou si rozuměl a dokázal si s ní povídat. Pak otočil polštář na kterém ležel a napodobil Cassie. Otočil se k ní, a pohlédl jí do očí. Pak téměř neznatelně přikývl a řekl "půjdu s tebou."
Okamžik na to vstal a šel na sebe hodit nějaké oblečení. Vzal si svůj starý batoh, a Cassiein látkový kufřík do kterého spolu s ní naskládali nějaké oblečení, přidali něco málo jídla a sešli dolů do kuchyně.
Paní Ronaldsová měla zapnuté rádio ve kterém běžela nějaká písnička courtney stylu. Ben šel jako první, Cassie ho následovala. Když procházeli kolem paní Ronaldsové, četla si nějaký časopis Jak na Hollywoodské účesy za pár minut, dětí si nepovšimla, ba se asi neohlédla. Ben neřekl ani slovo, a prošli s Cassie dveřmi ven. Na okamžik se zastavili na rohu domu, kde viděli jak se Benův otec pokouší o hody lasem. Postupovali kupředu. Pan Ronalds si ničeho nevšiml, jen dál švihal lasem sem a tam.
Ben za sebou pomalu nechával svůj rodný domov. A ani toho nelitoval. Rodiče pro něj nikdy nic dobrého neudělali. Umiňoval si že už se sem nikdy v životě nevrátí. Narovnal si na zádech batoh, a kufřík který nesla Cassie, vzal za ní.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 KeLLy (aFFík KTeRý Tě MoCiNKy LaFuJe) KeLLy (aFFík KTeRý Tě MoCiNKy LaFuJe) | Web | 1. září 2009 v 17:35 | Reagovat

SUPEER.

2 ajka ajka | E-mail | Web | 1. září 2009 v 18:02 | Reagovat

to je úžasný!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama