Have dreams, will travel - 5. kapitola /mám sny, budu cestovat/

22. listopadu 2009 v 17:09 | Lucka |  Have dreams, will travel - moje povídka
Za ohradou, u chatky kde přebývali Ben a Cassie, právě probíhala dvojice koní, vypuštěná ze stáje, byl právě západ slunce, a tak byly vidět jen jejich temné stíny. Ozvěnou se dalo slyšet klapání podkov o zem. Byl teplý podvečer, a všude, až na koňské řehtání úplné ticho. Vůbec se to nezdálo, čas utíkal. Podvečerní barva oblohy se změnila v temně černou, když sedlák zahnal koně do stájí.

Ben a Cassie, leželi na slámě, Cassie se zdála být z neznámého důvodu nervózní. Pod hlavou měla Benovu ruku, ty své měla založené na hrudníku. Posadila se, sundala si svetřík, který až do té chvíle měla aby ji nebyla zima. Zhasla, a strnule pronesla.: "myslím že bychom … to ještě neměli dělat …" podívala se na Bena, a lehla si. Ben vydechl a dovolil ji, aby si znovu položila hlavu na jeho ruku,která ho už začínala bolet.
Ráno bylo velice vydařené, vše bylo zalité slunečním teplem, nebe bez mráčku. Ben stál venku v džínech, kšiltovce a tričku. Trénoval softbool. Překvapilo ho když přišel sedlák a začal mu poskytovat rady. První, druhý odpal byl úspěšný, když už to zkoušeli po třicáté nejméně, oba došli k závěru že to už stačí. Sedlák odešel k autu, kde stála jeho přítelkyně, možná žena. Ben je pozoroval do té chvíle než se přiloudala Cassie, ve zdravé ruce nesla krabici, a druhou rukou ( tu kterou měla v sádře ), plácla Bena přes zadek. Ben sebou škubl a otočil se k ní. Řekla.: "dneska budeme pokračovat v cestě." Rozloučili se a zabalili své věci. Ještě před polednem vyrazili na cestu.
Šli po zaprášené cestě, plné kamínků nejdříve do kopce a pak z kopce. Když byla cesta rovná, vzal Ben od Cassie její kufřík, položil ho na zem i se svým batohem, a dal se do běhu
( Cassie si mezitím založila ruce na prsou a pozorovala Bena ), ten si začínal myslet, že to na světě přece jen není tak špatné… pak se kus před Cassie zastavil a uklonil se. Cassie zvedla ruce nad hlavu a zatleskala.
Jednou, či dvakrát aby nemuseli chodit po svých, poprosili shovívavé sedláky, kteří vezli seno z polí, jestli by nevzali menší náklad navíc… cestovalo se jim krásně, počasí jim jen přálo, Ben si až teď uvědomil, jakou by udělal chybu, kdyby se na cestu do Baltimore nevydal s Cassie.
Konečně došli k Arkansasu, kde se usadili u silnice pod jakýsi strom, aby si odpočinuli. Právě hráli dámu
( Cassie si mezitím kdy táhl Ben četla ), kterou jim dal na cestu sedlák, když se s ním loučili. Cassie byla na tahu …najednou uslyšela přijíždět auto. Ohlédla se, a kdoví proč zneklidněla. Z koruny stromu, nad jejich hlavou se ozval slavík. Auto k nim začalo zatáčet, a zastavilo se stopu od místa kde seděli. Cassie zavřela knihu, a klekla si. Dveře auta se otevřeli. V obou dětech hrklo. Naproti nim stáli dva policisté. Zabouchli dveře, a vykročili směrem k nim. Jeden z nich ( ten, který měl pupek tak velký, že se Cassie v duchu divila, jaktože se mu kalhoty neroztrhnou, nebo neodpadne knoflík ) promluvil hlubokým, skřípavým hlasem.: "Jste zdejší?" Cassie nezaváhala a pevným hlasem odpověděla.: "Ano, oba dva, je to špatně?" Policista ( ten s tím velkým pupkem ) opět zasýpal.: "Vážně oba dva?" Cassie narovnala hlavu, a podívala se policistovi přímo do očí. (Obočí měl srostlé, a byl neoholený )"Můžete nám to snad vyvrátit? Čekáme na rodiče, dneska jedeme za … babičkou, s támhletím autem" ( a ukázala na nějaké auto, stojící opodál ). Policista se na ní nedůvěřivě podíval, a spočinul pohledem na Benovi. Ben však neuměl, jako Cassie lhát a mluvit v takové chvíli zcela normálním hlasem v jednom. Bál se že všechno prozradí . A tak sklopil hlavu. Cassie začala debatovat.: "Promiňte že se tak ptám, ale myslím že je nezákonné abychom vyjeli sami. A navíc s tím ani nemáme zkušenosti." Dovykládala a začínala si dělat starosti. "To máte pravdu slečno, je nezákonné, aby za volantem seděly děti." Druhý policista který se jim přece jen zamlouval o něco více než tenhle, dál zarputile mlčel, a prohlížel si oba dva jako pod rentgenem. Cassie naprázdno polkla a pokračovala.: "Náš otec tady není, ale myslím že by se mu nelíbilo, že nás obtěžujete." Druhý policista, k její obrovské úlevě konečně promluvil. "Myslím že mluví pravdu, Jacku.." ( Tak se ten pupkatý nejspíš jmenoval ). Jmenovaný Jack zachraptěl. "Dobře tedy, myslím že bychom měli odjet …" Cassie s Benem málem hlasitě zajásali, když se stalo to, co ani jeden z přítomných nepředpokládal. Auto které podle Cassiena vymyšleného povídání patřilo jejich rodičům, couvlo, a odjelo. Tlustý policista přešlápl, jako by potřeboval na toaletu, a zpěvavým hláskem, jako by ho potěšilo že děti jsou v průšvihu, zanotoval. "Myslím že si vás odvedeme na stanici." A k Benově zděšení si zamnul ruce.

Všechny věci které měli rozložené v bleskové rychlosti naskládali do batohu, a s vyhrožováním tlustého policisty nastoupili do jejich auta. Ben si vždycky přál projet se v policajtském, ale rozhodně ne takhle. Celou cestu nikdo nepromluvil, minuty ubíhali pomaleji než jindy, jako by někdo zpomalil čas. Když konečně začalo auto zpomalovat, Cassie a Ben se modlili, aby nad nimi lpěl anděl strážný. Když auto zastavilo úplně, a zadní dveře se otevřely, vystoupil nejprve Ben a potom Cassie u které se zdálo že se každou chvíli rozpláče a sotva si mohla myslet, že to na policisty bude platit. Oba s pevným, odhodlaným výrazem ve tváři překročili práh policejní stanice. Ve vnitř bylo poměrně chladno, a dětem naskočila husí kůže.
Minutku se nic nedělo, jeden z policistů ( ten který se jim zamlouval o hodně víc, a nebýt toho druhého, možná by teď pokračovali v cestě ) jim zavelel aby si sedli. Ten druhý, odněkud vytáhl láhev piva, otevřel ji, posadil se na židli do které se jen stěží vešel, div se pod ním nezlomila, zavdal si loček té narezavělé močky a dal se do výslechu - pokud se tomu dalo tak říkat. "Takže, dětičky, můžete mi říct vaše jména?" Cassie ho pozorovala s nechutí v očích a odsekla.: "Nevím na co by vám byly, nemůžete nás přece zatknout." Policista na ní pohlédl jako na nějakou přerostlou štěnici a pravil.: "To si jenom myslíš děvenko. Vaši rodiče snad ani neví že jste na útěku, nemám pravdu?" a zatvářil se jako nejchytřejší pod sluncem. Cassie by ho nejraději ze všech sil kopla do zadní části těla. "Řeknete mi ta jména?" ozval se zase. "My taky nepotřebujeme vědět jak se jmenujete." Vyštěkla Cassie. Teď promluvil druhý z policistů.: "Řekněte jak se jmenujete a hned budete v menším průšvihu. Cassie si tedy oddechla a řekla.: "Jmenuji se Lucy Likebefore, můj manžel se jmenuje Thomas ... příjmení máme stejné." "Cože to mlela?" zeptal se tlusťoch. "Že ten kluk je její manžel." Odpověděl výsměšné druhý policista, a vyzvedl jim před oči pistoli, kterou měl až doposud schovanou za zády. Namířil ji na Cassie, a ta s pohrdáním ve tváři zasyčela.: "Ještě nemáme sepsanou závěť …, a říkal jste že když vám řekneme naše jména, budeme v menším průšvihu, zatím to tak nevypadá. Pupkatý policista se vedle nich postavil, vzal si od druhého policisty pistoli a zachraplal.: "Jsi velice pozorná děvenko, tak bys měla mít o něco více rozumu." Cassie se postavila a odsekla.: "Fajn, jdeme tedy pryč." Vzala Bena za ruku, ale hned ji zase pustila, protože Pupkáč třískl do stolu takovou silou, že se lekla a posadila se. "Jen seď holčičko", zanotoval zase tím svým nechutně zjemnělým hláskem, a namířil ji k spánku pistoli. Cassie ani jednou nemrkla a neuhnula pohledem. Pak znovu promluvil druhý policista.: "Je pravda co tady říkáte?" Cassie pořád provrtávala pohledem toho nechutně tlustého policistu, odpověděla ale.: "A-ano pane." Policista si ji chvilku prohlížel, a pak přešel k Benovi. "Tak chlapče" řekl a tentokrát namířil pistoli na něho, "Je pravda co tady říkáte?" zopakoval otázku svého kolegy. "Ano pane." Odpověděl stejně jako předtím Cassie Ben. Policista prohlásil.: "Dobře tedy, když myslíte.", a sklonil pistoli. Než seženeme vaše rodiče zůstanete tady.
Nějaký policista, kterého Ben ani Cassie ještě neviděli, hlídal u cely, kde na posteli ležel Ben. Všude to bylo špinavé, skoro v každém koutě pavučina. Cassie byla na druhé straně, a ani jednou nepromluvila. Když náhle začala sípat, jako by se dusila. Policista vyskočil se židle a zařval jak na lesy.: "STÁT ANI HNOUT, NEBO ZAVOLÁM POSILY!" Ve stejnou chvíli kdy se Cassie začala dusit vnukla se Benovi do mysli šílená, ale možná účinná myšlenka. Vstal z postele a jako šílenec zařval.: "PUSŤTE MĚ VEN! ONA MÁ ASTMA! MÁ ASTMA! Policista byl jako smyslů zbavený, Ben už se bál že si chce přivolat někoho na pomoc, ale naštěstí se tak nestalo. Místo toho utíkal pustit Bena z cely, a pak to samé udělal s Cassie, která nepřestávala sípat. Ben i policista si klekli na zem a policista hlasem plným strachu zavelel.: "Bože můj, tak udělej něco sakra kluku!" Ben zamával rukama nad hlavou jako by policistu odháněl a zvýšeným hlasem pravil.: "Udělám, ale klid, přestaňte tady takhle křičet! Pomozte mi ji vytáhnout ven!" Když tak učinili zeptal se policista.: "A co teď? Kluku zabedněnej, jestli se tu udusí bude to na mě!" Ben se tedy rozhodl uskutečnit svůj plán. "Běžte si sednout, tam na tu její postel, potřebujete se uklidnit." Policista kývl, jako by se splnilo jeho vytoužené přání. Jen co se k nim otočil zády, děti si mezi sebou vyměnily pohled. Ben přeskočil Cassie ( která se zázrakem přestala zalykat a dusit ) a zavřel strážníka do Cassieny cely. Oba dva pak vyběhli na chodbu, vzali si své věci a zdrhali jako o život.

Utíkali jakou dobu než si mysleli že to už stačí, a policisté je nedohoní. Cestou se smáli a Ben vážně prohlásil, že by z Cassie byla vynikající herečka. Hned nato si pod velikánským dubem roztáhli deku, a odpočívali. Ben hrál sám se sebou softbool a Cassie ležela na dece a pozorovala ho. Cassie si dala ruku před oči aby jí nesvítilo sluníčko do očí a zeptala se.: "Jak si věděl co máš dělat?" Ben chytil do rukavice míček který předtím jen tak vyhodil do vzduchu a odpověděl.: "Napadlo mě to, a navíc jsem ti sám málem uvěřil." Cassie se koukala někam do nebes a pak zase promluvila.: "Nejdřív jsem chtěla začít brečet, ale tohle bylo stopro lepší." Ben si sundal kšiltovku a pronesl.: "Už jsem se bál, že ti budu muset dávat umělý dýchání." A podíval se někam do dály. Cassie se na něj podívala a vyblekotala.: "Hmm … to by ale stejně nepomohlo, protože bych to ani nedopustila." A oba dva se zase začali smát.
:-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MiSs.Kikushka MiSs.Kikushka | Web | 22. listopadu 2009 v 20:57 | Reagovat

no to je skoda :( a dakujeem

2 Mufinek tvoje milujici sbenko :o* MTSSSMR!! Mufinek tvoje milujici sbenko :o* MTSSSMR!! | Web | 23. listopadu 2009 v 8:39 | Reagovat

achujky jj ty Elizabethiny saticky jsou uplne uzasny!! :o* akorat me teda dostva jak ma uplne desne vzadu dany ruce... co myslis?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama