Mám pokračovat?

5. března 2011 v 15:34 | Lucka |  Bridge to Terabithia - vše okolo

"Jessi? Jessi!" hlaholila Maybele tak hlasitě, že to musel slyšet každý kdo se právě nacházel v domě. Letěla jako vítr a míjela místnost za místností. "Jessi, nemohla jsem tě nikde najít!" vykřikla na chlapce, jako by to byla jeho vina a skočila na jeho neustlanou postel. "Volá ti tvoje holka." dořekla zadýchaně a podávala mu telefonní sluchátko. Jess odložil skicák spolu s okousanou tužkou a neohrabaně po něm hmátl.
"Není to moje holka." hlesl rozzloběně, ale ještě než stačil přiložit sluchátko k uchu, Maybele byla pryč.
"Ahoj." promluvil ledabyle do sluchátka s očekáváním, co po něm Leslie může chtít.
"Pospěš si" ozval se z druhé strany chraplavý hlas.
"Leslie?"
"Není času nazbyt."
"Moment … kdo je to?" Jess nevěděl kdo volá, ale do podvědomí se mu pomaličku dostával stísněný pocit smíšený s nervozitou.
"Haló …. slyšíte mě?" optal se znovu. Nic se neozývalo. Dotyčný s největší pravděpodobností zavěsil.
Nejdříve se chtěl vrátit ke kreslení, ale pořád se nemohl zbavit toho divného pocitu. Malůvky nechal tam kam je odložil a v rychlosti si na sebe hodil šedivou mikinu s kapucí. Sám nevěděl co dělá, ale mozek mu říkal ať pokračuje. Schody bral po dvou a zastavil se až v kuchyni. "Mami, jdu na chvilku ven." zahalekal do prostoru. Dřív než k němu dorazila odpověď, nazul si růžové tenisky zděděné po starší sestře a prchal z domu. Myšlenky se mu pořád stáčely k tomu telefonátu. Kdo to byl? Chtěl si z něj někdo vystřelit? Neblahý pocit v něm však sílil a i když přesně věděl kam jde, pořád se rozhlížel jako kdyby hledal nějaké šipky které ho zavedou na určité místo.

To bylo poprvé co stál před domem Burkeových úplně sám a roztřesenou rukou se chystal zaklepat na masivní dveře. Když se k tomu konečně odhodlal, zjistil že to ani nebylo tak těžké a s přešlapováním ze strany na stranu čekal.
"Zdravím tě Jessi" pozdravila ho vlídná paní Burkeová, když otvírala dveře dokořán. "Dobrý den paní." podíval se Jess kamarádčině mamince do očí a uvědomil si, že jsou stejně takové, jaké má její dcera. "Je Leslie doma?" a nenápadně se podíval paní Burkeové za rameno, jako by čekal, že odněkud vyskočí a bude myslet jak ho vylekala. Z úvahy ho vyrušila až paní domu. "Bohužel Jessi, říkala mi jen že jde na tajné místo. Snad jen kdyby tobě o něm řekla." odhrnula si pramínek vlasů z tváře a zadívala se na chlapce. Jess místo odpovědi jen zakýval a poděkoval. Než stihla paní Burkeová ještě něco namítnout, nebo se zeptat "kdeže je to tajné místo", Jess sprintoval jak nejrychleji mohl přímo k lesu. Pod nohama cítil jen zběsilé křupání kamínků a zeminy. V tu chvíli si pomyslel, že teď by Leslie Burkeovou na školních závodech určitě předběhl. A měl pravdu. Puma byla proti němu běžkyně rychlá asi jako hlemýžď zahradní.
Mozek Jesse opět donutil mylet na ten hovor. Co když to byla Leslie? A chtěla si z něj udělat dobrý den? Ale vždyť ani nevěděl jestli vůbec mají telefon. Nepřipadalo by mu to divné už jen proto, že nemají ani televizi. Jako by to bylo včera co Leslie před celou třídou řekla, co si její rodič o "tomto kaziči očí" myslí. Můj táta říká, že televize zabíjí mozkový buňky. Jess se musel pousmát.
Sotva popadal dech, když doběhl do lesa. Vyčerpaně udělal ještě pár kroků a zavolal. "Leslie?!" žádná odpověď
Zkusil to znovu, tentokrát popoběhl ještě o kus dál.
"Leslie?" opět žádná reakce.
Znovu se dal doběhu, pořád si opakoval, že to zvládne, že poběží i kdyby měl vypustit duši. Zastavil se těsně před provazem, přes který se s kamarádkou přehupoval na druhou stranu - na druhou stranu do jejich tajné země Terabithie. Jess se zastavil a otřel si pot z čela. Najednou se zarazil. "Kde je provaz?" zvolal mezi stromy jako by se od nich dožadoval odpovědi. Ticho by se dalo krájet. Jesse se podíval do koruny stromů kde bylo ještě včera lano napevno uvázané. Nepohlo prasknout. Nemohlo. Snažil se uklidnit a zpozoroval že se mu klepou kolena. Přistoupil blíž k rozvodněnému potoku aby znovu vyvolával jméno své kamarádky.

"Leslie?" pokusil se už poněkolikáté a doufal, že uspěje. Zrak mu padl na hladinu vody. Poklidně si tam poplávávalo prasklé lano a vysmívalo se Jessovi do očí. Jess uhnul pohledem kousek dál. "Leslie!" zavoval. Viděl ji. Viděl její bezvládné tělo jak si s ním pohrává rozzuřená voda. Obličej měla potopený. Tohle nemohla být pravda. Jess utíkal k potoku a s tlukoucím srdcem se do něho vrhl. Těžké oblečení ho táhlo pod hladinu, ale on se nevzdával. Rozmachoval kolem sebe rukama a odháněl tak vlnky které se ho snažili pohltit. "Leslie!" plačtivě volal. Natáhl paži a přitáhl si Leslie k sobě. Postavil se na špičky a rozklepanými prsty otočil Lesliin obličej vzhůru k nebi. Byla bledá a nejevila známky života. Voda byla studenější než led a Jesse brala křeč do celého těla. Pomalu postupoval ke břehu. Vody kolem dětí začalo ubývat. Chlapec s námahou vytáhl dívku ven. Vyhrnul ji rukáv u bundy a nahmatal tep. Ten byl cítit méně než dopad sněhových vloček. Po tvářích mu tekly slzy. Musel odsud Leslie dostat. Pokusil se ji vzít do náruče, ale byla pro něho příliž těžká. Všiml si krve na svých dlaních. Udělal si něco? Neměl čas to zjišťovat. Jeho cíl byl jasný. Znovu došel k Leslie a znovu se pokusil ji zvednout. Dokázal to. Snažil se kus popojít ale nebylo to tak snadné jak se zdálo. Se značnými obtížemi se s Leslie v náručí dostal sotva metr od potoka. Kdyby měl telefon, zavolal by pomoc. Ale jak se jí dovolá tady? O tomhle místu ví málokdo. Zadíval se Leslie do obličeje. Byl celý pomlácený a holčička se tvářila jako by spala. Jess už věděl odkud pochází ta krev. Leslie krvácela. V jejích blonďatých vlasech se objevil pramínek krve a pomaličku stékal Jessovi na mokré boty. Došel na kraj lesa a jen doufal že není pozdě. Lesliina ruka se bezvládně pohupovala ve vzduchu ze strany na stranu a nereagovala na občasné nárazy do Jessovi nohy. Už nemohl dál. Vyšel na silnici a s největší opatrností položil Leslie ke kraji silnice. Ani si neoddechl, jen běžel. Chvilkama se podíval na svou kamarádku, jestli se třeba neposadí nebo alespoň pohne končetinou. U nejbližšího domu zakřičel na pána který pyšně obdělával svůj zelený trávník. "Prosím vás, musíte mi pomoct ….. zavolejte záchranku …." Adresovaný se ohlédl a zvolal. "Kluku, až bude apríl, tak prosím. Ale teď si jdi laskavě hrát já tu mám práci." a chystal se znovu pozvednout zahradní nůžky. "Pane prosím vás" úpěnlivě prosil Jess a gestikulací naznačil ať k němu přistoupí. Když mu pán vyhověl, Jess jen pozvedl ukazováček směrem k Leslie. "Pane nebi!" pronesl muž a z náprsní kapsy u košile vytáhl mobilní telefon.





Tak je to na vás ... MÁM POKRAČOVAT? Já už taky nevím co roupama =D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lyra Lyra | Web | 5. března 2011 v 16:05 | Reagovat

Wow! Super..určitě pokračuj,chci vědět jak to dopadne!..hm,..:D

2 Cassie Cassie | Web | 6. března 2011 v 18:44 | Reagovat

Ano určitě pokračuj, věřím že to dopadne dobře ale stejně si to chci přečíst! :P :D

3 Andi Andi | Web | 6. března 2011 v 21:11 | Reagovat

jj.pokracuj... :-D
PS:nechtela bys ses se mnou spratelit prosim...byla jsem s tebou SB na jinym blogu ale prestehovala jsme se...a sory ze to pisu sem...ja nevedela kam jinam... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama